Víte, že i dietní chyby mohou být hubnutí prospěšné?

Lidé, jež se rozhodli konečně něco udělat se svojí nadváhou, se velmi často potýkají s doslova sisyfovskou myšlenkou – jak hubnout, co je vlastně správné a čemu se naopak striktně vyhýbat. Co si budeme nalhávat, co výživový poradce, to jiný názor. Prostě informací je velká spousta (a jak již bylo naznačeno, často si protiřečí) a jak se potom má člověk (toužící opravdu zhubnout, něco se sebou udělat) zorientovat, co je správně a co naopak ne? A tak se velmi často stává, že hubnoucí člověk, vsadící na dietu, je ve finále vyčerpaný a doslova otrávený negativními výsledky.

V první řadě by si měl každý dietář uvědomit, že jídlo musí být za každé situace příjemným požitkem. Jídlo musí být také hlavně pozitivní součástí života. Konzumace jídla nesmí provázet stres a už vůbec žádné negativní pocity, neboť potom se i ze sebezdravější potraviny stane nepřítel, který nejen že organismus nezachrání, ale právě naopak mu uškodí.

Dietní poradci, kteří se starají o své klienty nejednou slyší, že se hubnoucí člověk nějakým působem prohřešil. Jak? Samozřejmě že nic, z čeho by se měl zbořit svět. Prostě jen snědli něco, co tak nějak nezapadá do jejich dietního plánu. Je to opravdu tak velký prohřešek? Ale kdeže, věci přece nemusí být perfektní, i když se jedná o stravu. Stoprocentně lepší a daleko rozumnější je důslednost. V praxi to znamená, že sem tam nějaká ta zakázaná laskomina, či kaloričtější jídlo nejsou žádným problémem. Tvrzení je podloženo výzkumem, zabývajícím se dopady dlouhodobého omezování příjmu kalorií. Jeho výsledky byly pro někoho doslova šokující. Výzkum totiž prokázal, že příležitostná konzumace více kalorií je výhodná. Tělo totiž ani nenapadne si myslet, že hladoví, tudíž nepřepne na spořivý režim a pěkně pokračuje ve spalování kalorií. Takže pokud si hubnoucí člověk sem tam dopřeje něco, na co má právě chuť (a je naprosto jedno zdali se jedná o kousek dortu nebo pár skleniček vína), naprosto nic se nestane.

Důležité uhlohydráty

Jsou mezi námi i tací jedinci, kteří jsou neustále ve střehu při příjmu uhlohydrátů. Samozřejmě je to pro ty, kteří chtějí za každou cenu zhubnout, omezení rafinovaných ulohydrátů dobrým krokem. I tento radikální krok má ale své dvě strany mince. Existuje totiž i opačný extrém, založený na chronicky nízkém příjmu uhlohydrátů, vedoucí k únavě, podrážděnosti, klidně i k zácpě. Následuje nižší spalování tuků – tělo na úkor tohoto nedostatku automaticky vyhlašuje poplach, jež má za následek zpomalení metabolismu. Tělo prostě začne šetřit a místo, aby tuky odbourávalo, začne je ukládat do zásoby.

Není žádným tajemstvím, že spousta dnešních lidí příliš zlenivěla a aktivní způsob života je pro ně naprosto cizí pojem, ne-li přímo sprostý výraz. Tudíž je jasné, že takový člověk nepotřebuje tolik uhlohydrátů, jak se kdysi doporučovalo. Ale zase na druhé straně je odbourat také není rozumné řešení. Je potřeba najít tzv. střední cestu. Jak? Třeba tak, že si sem tam přiložíte na talíř i nějaký ten plátek chleba, brambor, či ovoce.

Alkohol do diety nepatří?

Co se alkoholu týká, je opravdu největším zabijákem diety. Ale pozor, toto se týká pouze a jenom pravidelného a nadměrného množství konzumace alkoholických nápojů. Tento fenomén poslední doby se vztahuje i na spoustu jiných, zdraví ohrožujících faktorů. My se ale bavíme o příležitostné sklence vína. Věřte tomu, že ta vám opravdu neuškodí. Ani při dietě, ani v otázce zdraví. Navíc jsou některé druhy alkoholu (hlavně červené víno) doslova bohaté na antioxidanty, jež jak známo velmi úspěšně bojují s hladinou cholesterolu. Milujete skleničku vína před spaním? Klidně si ji občas dopřejte. Nesmíte však zapomínat, že všeho s mírou. V tomto případě to platí dvojnásob.

Hubnout, cvičit a odpočívat

Pravidelné cvičení je postupným zvykem, kdy i ten největší lenoch časem zjistí, že bez něho vlastně nemůže již být. Prostě se stane každodenní součástí vašeho života, přecházející až v návykovou činnost. Ta každého jedince odměňuje denní dávkou endorfinu. Občas se také ale stane, že člověk prostě potřebuje vypnout, odpočinout si. A jelikož je již na pravidelném cvičení doslova závislý, může se stát, že únava a touha po odpočinku může vést až k pocitům viny. Zde by se měl každý zamyslet nad jednou prostou věcí. Pokud jde o výkon a zotavení svalů, bez odpočinku to prostě nejde. V praxi to znamená, že v momentě, kdy se vám ale opravdu nic nechce dělat, natož jít do posilovny či na nějaké jiné pravidelné cvičení, raději si přispěte a jednoduše jeden den vynechte. Příroda je moudrá dáma a proto zařídila, že každé tělo si samo dokáže říct, kdy potřebuje odpočinek. Naučte se mu naslouchat. Uvidíte, že se vám samo odvděčí.